Video, 15 min

Se svolením Annet Gelink Gallery, Amsterdam / courtesy Annet Gelink Gallery, Amsterdam

Polská Trilogie vypráví příběh imaginárního návratu Židů do Polska. V první části nazvané Mary Kozsmary (Sny a noční můry, 2007) vyzývá polský levicový aktivista Slawomir Sierakowski uprostřed rozpadajícího se varšavského stadionu Židy k návratu do vlasti. V části Zeď a Věž pak „pionýři”, které hrají izraelští a polští dobrovolníci v kostýmech připomínajících oděv židovských imigrantů do Palestiny ze třicátých let, tuto výzvu vyslyší a postaví osadu v jednom z varšavských parků. „Osadníci” se učí polské výrazy pro „svobodu”, „zemi” a „mír”, podobně jako se přistěhovalci v Palestině učili hebrejsky a vstřebávali příběh o návratu a naplnění. Malá osada je velice podobná kibucům, které se stavěly během Arabského povstání. Dominantní strážní věž a dřevěné zdi s ostnatým drátem na místě bývalého ghetta nicméně poukazují na hrozivou podobnost s architekturou nacistických vyhlazovacích táborů.

The Polish Trilogy narrates a story of the imaginary return of Jews to Poland. In the first part, Mary Kozsmary (Dreams and Nightmares, 2007), the call onto the Jews to return to their homeland is made by Polish leftist activist Slawomir Sierakowski in the midst of dilapidated Warsaw stadium. In Wall and Tower “pioneers” played by Israeli and Polish volunteers dressed as Jewish immigrants to Palestine in the 1930s answer the call and build a settlement in a park in Warsaw. The “settlers” learn Polish words for ‘freedom’, ‘land’ and ‘peace’, much as immigrants to Palestine were taught Hebrew, and tutored in the narrative of return and fulfillment. The small compound looks very much like one of the kibbutzim erected during the Arab Revolts. However the dominant watchtower and wooden walls topped by barbed wire on the site of the former ghetto show an ominous similarity to the architecture of the Nazi extermination camps.